Rozvrh nákladů na teplo a teplou vodu v domovních vytápěcích soustavách s bytovými předávacími stanicemi

6.6.4

Rozvrh nákladů na teplo a teplou vodu v domovních vytápěcích soustavách s bytovými předávacími stanicemi

Ing. Jiří Skuhra, CSc.

Pro zásobování bytových a polyfunkčních domů dálkovým teplem je aktuální užití dodávky tepla prostřednictvím tzv. bytových předávacích stanic tepla. Při oceňování tepla užitého k vytápění a ohřevu vody jde o jeden ze tří nejrozšířenějších způsobů stanovení množství tepla (měření tepla kalorimetrem, posuzování tepelné pohody indikátory vytápění na otopných tělesech a tzv. denostupňová metoda) a měření průtoku vody vodoměry. Bytové předávací stanice jsou preferovány v nové bytové výstavbě.

Pro BPS specifické charakteristiky vytápěcí soustavy ústředně vytápěného objektu a z technického popisu rozvodů teplonosné látky v bytovém domě vyplývá, že v odběrném místě tepla se zpravidla nachází výměníková stanice (úpravna parametrů teplonosné látky tepelné soustavy), ve které je předáváno teplo ze zdroje tepla dvoutrubkovým rozvodem tepla do odběrného tepelného zařízení (páteřních rozvodů domu). Ve výměníkové stanici s tzv. dvoutrubkovým rozvodem tepla ani v bytě s bytovou předávací stanicí nelze jednoznačně odlišit měřením podíl tepla spotřebovaného na přípravu TV od podílu tepla spotřebovaného na vytápění. Bytová předávací stanice je opatřena trojcestným ventilem, který přepíná podle potřeby mezi malým deskovým výměníkem tepla (za účelem okamžité přípravy TV) a topným okruhem bytu. Měření množství spotřebované teplé užitkové vody není technicky zabezpečeno. Měřicí zařízení bytových předávacích stanic doplňují technické prvky z odběrného místa (fakturační měřič tepla, seřizovací armaturu, regulátor tlakového rozdílu, kalník nebo filtr páry teploměrů a tlakoměrů a kulových vypouštěcích kohoutů) a vodoměr studené vody na patě domu. Každý z bytů má osazen vodoměr studené vody a také kalorimetr (společný pro měření tepla pro vytápění a ohřev vody). Jak kalorimetr, tak bytový vodoměr jsou stanovená měřidla, ale v soukromoprávních vztazích uvnitř objektu je považujeme za poměrová (podružná) měřidla.

Pro rozúčtování nákladů za předané teplo do bytu nebo nebytového prostoru je rozhodující, že příjemce tepla, uživatel bytu či nebytového prostoru nemá uzavřenu smlouvu s dodavatelem tepla, a proto se jeho spotřeba tepla nehodnotí podle cenových předpisů jako dodávka zboží – tepla, ale jako služba poskytnutá s užíváním bytu, resp. nebytového prostoru. Užití tepla v bytě a nebytovém prostoru se neposuzuje úměrně náměru bytového kalorimetru, tzn. z hlediska dodávky množství tepla, ale jako plnění poskytované s užíváním bytu a nebytových prostor. Vytápěcí soustavu domu charakterizuje technické řešení, kde je splněna podmínka, že zásobování teplem je uskutečňováno ze zdroje umístěného mimo bytový či nebytový prostor. Rovněž pro přípravu teplé vody v bytech a nebytových prostorech je rozhodná skutečnost centrálně dodávaného tepla ze zdroje tepla mimo byt či nebytový prostor. Rozvod tepla v bytovém či polyfunkčním domě je vytápěním, které splňuje definici ústředního vytápění podle zákona č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií, a shodně odpovídá i vymezení pojmu ústředního vytápění v § 2 vyhlášky č. 269/2015 Sb. (s negativní poznámkou v definici). Pro rozúčtování nákladů na vytápění a i na poskytování teplé vody prostřednictvím bytových předávacích stanic je tak splněna podmínka účinnosti pravidel pro rozúčtování nákladů podle ustanovení vyhlášky č. 269/2015 Sb. Pravidla podle tohoto právního předpisu jsou určena jako prostředek ke spravedlivému, kontrolovatelnému a odborně zdůvodněnému podílu jednotlivých konečných spotřebitelů na celkových nákladech na teplo, dodaném do ústředně vytápěného domu.

Ve shodě s § 78 EneZ je rozúčtování nákladů podle pravidel rozúčtování nákladů na teplo a teplou vodu, uvedených ve vyhlášce založeno na ocenění dodávky tepla buď měřením množství tepla a teplé vody, nebo náhradním stanovením množství těchto komodit v případě, když se dodávka tepla oceňuje z úhrnu měření pro více zúčtovacích jednotek odvozením jednotlivých nákladových podílů zúčtovacích jednotek. Způsob, který se uplatňuje mezi zúčtovacími jednotkami, kdy se namísto měření množství tepla stanovuje velikost dodávky podle dohodnutého nebo určeného klíče a kdy na základě množství tepla a jeho jednotkové ceny se oceňuje dodávka tepla, lze analogicky přijmout i při stanovení nákladových položek příslušných teplu k vytápění a k ohřevu vody uvnitř zúčtovací jednotky. Analogicky členění dodávky pro více objektů (ze společného zdroje tepla nebo z výměníkové stanice) i zde je k dispozici jedno společné měření vstupu tepla do bytu z rozvodu tepla (z odběrného zařízení). Tento postup ospravedlňuje pravidlo vyhlášky č. 194/2007 Sb.

V případě užití bytových předávacích stanic je možné jednotlivým bytům a nebytovým prostorům přiřadit individuální podíly na celkových nákladech spojených s dodávkou tepla a vody.

1. Nejjednodušeji, úměrně podle velikosti individuálního odběru vody, se rozdělují celkové náklady na vodu, a to bez ohledu na formu její spotřeby (SV a TV).

2. Celkové náklady na teplo, odvozené z údaje kalorimetru na vstupu do domu, se rozvrhují podle účelu použití tepla – na vytápění a na ohřev vody. Pro potřeby rozúčtování nákladů je nutné nejprve rozdělit množství tepla, zjištěné na základě náměru fakturačního měřidla s cílem kvantifikovat nejprve teplo pro vytápění a teplo na ohřev vody a následně určit základní a spotřební nákladové složky tepla, přiřazené k ohřevu vody a pro vytápění. Teplo příslušné ohřevu vody lze schematicky stanovit jako 40% část z celkového dodaného tepla do domu (viz ustanovení vyhlášky č. 194/2007 Sb., na kterou odkazuje, byť jen verbálně názvem – mj. nepřesně – § 5 odst. 1 vyhlášky č. 269/2015 Sb.). Nebo kvalifikovaněji – provést odečet měření tepla kalorimetrem na vstupu do objektu v letním období a extrapolovat získané hodnoty za tuto část zúčtovacího období (mimo otopné období) na celé zúčtovací období. Takto stanovené nebo napočtené hodnoty množství tepla spotřebovaného k ohřevu vody budou komplementární k množství tepla pro vytápění v dané zúčtovací jednotce. Jejich součet bude odpovídat náměru fakturačního kalorimetru.

3. Zjištěné náměry bytových kalorimetrů, představující množství předaného teplo do bytu jen prostřednictvím rozvodu tepla v ústředně vytápěném domě, lze rovněž několika způsoby dělit přiměřeně k účelu použití tepla a odvodit z nich poměrným způsobem náklady spotřebních složek jednotlivých úhrad úměrné výsledkům rozvrhu tepla. Pro metody rozúčtování nákladů na teplo získané z ústředního vytápění domu není limitující, že množství ohřívané teplé vody v bytě nelze stanovit vzhledem k absenci měření teplé vody v bytě. V tomto zvláštním případě užití tepla z otopné soustavy je zapotřebí příslušné ukazatele odvodit, a to minimálně třemi způsoby, které jsou zástupné pro volbu způsobu rozúčtování nákladů na teplo použité k ohřevu vody. Podle výpočtové metody založené na měření tepla a vody lze stanovit příslušný podíl tepla z náměru bytového kalorimetru. Odvozuje se z celkové spotřeby vody v bytě, např. expertním odhadem (poměrem 60 % studená voda, 40 % teplá voda) nebo jiným poměrem, odsouhlaseným v rámci zúčtovací jednotky příslušnou většinou (prostou, kvalifikovanou nebo 100%) příslušnou rozhodování podle konkrétní vlastnické formy bydlení. Pomocným kritériem pro rozhodování v rámci této zvolené varianty je měření tepla na vstupu do bytu v letním období, které je za jistých podmínek dostatečně určitelné pro výpočet (odhad) spotřeby teplé vody v bytě z ní odvozeného podílu na celkových nákladech na teplo, určených k ohřevu vody v bytě. Vzhledem k období dovolených a časté nepřítomnosti v bytě je odhad roční spotřeby z těchto zjištění minimalistický. K odhadnutému množství odebrané (spotřebované) teplé vody v bytě lze přiřadit pomocí měrných potřeb tepla i množství spotřebovaného tepla, které se použije pro výpočet poměrných nákladů spotřební složky úhrady za teplo k ohřevu vody. Z rámcových pravidel podle zvláštního právního předpisu se nabízí pro tento metodický postup určit množství tepla k ohřevu vody odvozením z celkové spotřeby vody v bytové jednotce (expertním odhadem podílu množství teplé vody v celkové spotřebě pitné vody v bytové jednotce) a přiřazením měrné spotřeby tepla k ohřevu vody 0,19 GJ/m³. Náměr bytového vodoměru je však třeba navýšit o podíl na ztrátách vody v domě (rozdíl mezi náměrem vodoměru na patě domu a součtem bytových vodoměrů). Podíly nákladů na teplo, přiřazené jednotlivým bytů z celkové spotřeby tepla zúčtovací jednotky na ohřev vody ve formě nákladové spotřební složky, lze dalšími dvěma alternativními způsoby. Kritériem pro stanovení nákladové spotřební složky úhrady za teplo obsažení v teplé vodě je buď průměrný počet osob v domácnosti, nebo podlahová plocha (varianty výpočtové metody podle § 4 odst. 3 vyhlášky č. 269/2015 Sb.).

Bylo by zásadní chybou ignorovat skutečnost dvojího užití tepla tím, že by se k jednoznačně vhodnému poměrovému stanovení úhrad použilo v lepším případě jen dvousložkové členění tepla bez rozdílu účelu jeho použití v bytě, s cílem následně vypočítat podíl spotřební složky u jednotlivých uživatelů bytů jen úměrně náměrům kalorimetrů v bytových předávacích stanicích. Vůbec nejhorším řešením by bylo počítat náklady na teplo v bytě jednosložkově, úměrně náměrům bytových kalorimetrů. V přijaté koncepci spravedlivého rozúčtování tepla na ústřední vytápění podle zvláštního právního předpisu je uplatněna zásada zajistit a ocenit předepsaný teplotní stav vnitřního prostředí v jednotlivých částech (jednotkách) vytápěného objektu.

Nákladové podíly na ceně dodávky se nemohou přiřazovat bytům jen úměrně množství tepla měřeného odběrem z rozvodu tepla kalorimetrem bytu nebo podle registrace náměrů indikátorů vytápění na otopných tělesech. Tento postup by byl oprávněný, kdyby předané teplo do…