Více uživatelů bytu během zúčtovacího období

6.6.1

Více uživatelů bytu během zúčtovacího období

Ing. Jiří Skuhra, CSc.

Podkladem pro vyúčtování je cena tepla vypočtená z nákladů na palivo a nákladů na údržbu kotle na pevná paliva a na údržbu cest spalin. Právní předpis k rozúčtování služby vytápění obsah pojmu "náklady na vytápění" neupřesňuje. Směrodatné pro uživatele bytů je, aby nebyly do ceny tepla zahrnuty věcně příslušné položky – např. fixní náklady (odpisy kotle v domě). Při stanovení variabilních nákladů ceny tepla – náklady na palivo – je příslušný podíl kalkulován z dodávky paliva připadající na dané zúčtovací období. Cena tepla se řídí cenovým rozhodnutím ERÚ.

K řešení specifické situace se přistupuje ve dvou variantách – bez registrace úrovně vytápění a s registrací úrovně vytápění.

Rozvrh nákladů na vytápění mezi více příjemců služby během zúčtovacího období byl zpravidla (po dobu 15 let) proveden podle velikosti vytápěného prostoru (s použitím parametru podlahové plochy nebo podle měření, resp. poměrového měření). Indikace úrovně vytápění v bytech nebyla vždy technicky zabezpečena. Specifickým případem byla porucha indikátoru vytápění.

Při stanovení úhrad při změně uživatele bytu se postupuje i nadále ve dvou krocích. Nejprve se provede rozúčtování celkových nákladů, které byly zahrnuty do ceny tepla, mezi jednotlivé byty, za zúčtovací období (kalendářního roku) v souladu s pravidly podle § 3 vyhlášky č. 269/2015 Sb. (dále jen "vyhláška"). Následně se řeší specifický případ různé délky užívacího práva k bytu, ke kterému byla stanovena celková úhrada za teplo, a to mezi více příjemců služby v bytě, v souladu se zněním § 5 odstavce 5 a 6 vyhlášky. Oba výpočty by měly být v souladu s pravidly podle vyhlášky (viz příklady 1 a 2), i když vzhledem k nově definovanému omezení výše individuálních úhrad nejsou v praxi pojímány jednoznačně.

U varianty bez registrace úrovně vytápění se celková úhrada za byt rozdělí mezi jednotlivé uživatele bytu během zúčtovacího období na základní složku úhrady a za spotřební složku úhrady. Pro výpočet obou složek se použije jiné kritérium. Základní složku nákladů na vytápění (na tepelnou energii) se rozdělí v poměru počtu dnů vytápění bytu nebo nebytového prostoru před termínem změny příjemce služby a po něm (§ 5 odstavec 5, písmeno b) vyhlášky). Úhrada, která přísluší bytu s různými jeho uživateli v průběhu zúčtovacího období za spotřební složku nákladů, se rozdělí u varianty výpočtu bez užití hodnot z registrace úrovně vytápění podle klimatické náročnosti příslušných částí zúčtovacího období, kterou uvádí příloha č. 3 vyhlášky (§ 5 odst. 5, písmeno a). Postupuje se tak v případě, kdy není známa průměrná teplota venkovního vzduchu ve dnech vytápění v otopném období ve stupních Celsia, která se zjišťuje z denních měření hydrometeorologických nebo jiných stanic v dané lokalitě. Parametrem výpočtu podílu jednotlivých uživatelů bytu by variantně mohl být počet denostupňů, stanovený výpočtem.

Způsob výpočtu spotřební složky podle pravidla vyhlášky je dostatečně průkazný a pro daný účel vhodný u varianty bez hodnot z registrace, u varianty s registrací, kde se odlišně postupuje při stanovení spotřební složky s ohledem na náměry použitých pomůcek je tomu naopak. Při užití tzv. zařízení pro rozdělování nákladů na vytápění (na rozdíl od použití měřidel) je aplikace pravidla podle vyhlášky pochybná.

Rozdělení úhrady za předané teplo do bytu u varianty bez registrace nepřihlíží ke způsobu nakládání s teplem v bytě, a tedy ani ke specifickému případu, kdy byt nebyl jedním z příjemců služby využíván po celou dobu uvnitř části zúčtovacího období. Aplikovat náhradní hodnotu ve výši stanovené úhrady může tak být pro každého z příjemců služby problematické. Právní předpis nedeklaruje jiný postup výpočtu pro variantu nezohledňující výsledky registrace.

V bytovém domě došlo ke změně užívacího práva. Příjemce služby A užíval byt čtyři měsíce v období 1. 1. až 30. 4., uživatel bytu B po zbytek kalendářního roku, který byl zúčtovacím obdobím. Správcovská firma podíl na nákladech na teplo k vytápění a na nákladech na poskytování TV rozpočítala chybně tak, že celkové náklady na byt rozdělila v poměru počtu dní zúčtovacího období, který příslušel užívacímu právu příjemce služby A, resp. B, tzn. v poměru jedna ku dvěma. V bytě nebyla instalována poměrová měřidla tepla, ale byl k dispozici vodoměr TV.

Poskytnuté a správně vypočtené údaje lze přehledně zapsat do tabulky:

 Postup rozdělení úhrad mezi spotřebitele A a B uvádí § 5 odst. 5 vyhlášky č. 269/2015 Sb.:

 "(5) Dojde-li ke změně příjemce služby v průběhu zúčtovacího období a nejsou-li známy odečty naměřených hodnot k termínu změny, poskytovatel služeb rozdělí

a) spotřební složku nákladů na vytápění podle skutečné klimatické náročnosti příslušných částí zúčtovacího období před a po termínu změny konečného spotřebitele; nejsou-li tyto údaje známy, podle přílohy č. 3 k této vyhlášce,

b) základní složku nákladů na vytápění v poměru počtu dnů vytápění bytu nebo nebytového prostoru před a po termínu změny příjemce služeb,

c) spotřební složku nákladů na poskytování teplé vody včetně nákladů na spotřebovanou vodu podle průměrného počtu osob rozhodných pro rozúčtování služeb a počtu dnů zúčtovacího období, v případě rozúčtování podle podlahové plochy jen podle počtu dnů zúčtovacího období, které připadají na původního a nového příjemce služeb, nedohodnou-li se původní a nový příjemce služeb jinak,

d) základní složku nákladů na poskytování teplé vody podle počtu dnů zúčtovacího období, které připadají na původního a nového příjemce služeb."

Ze znění příslušných pravidel vyhlášky vyplývá, že postup správcovské firmy byl chybný.

V souladu s ustanovením v § 5 odstavci 5 písmeno a) vyhlášky má být dílčí úhrada N_s = 7 233 Kč, předepsaná ve formě spotřební složky nákladů za teplo v bytě, rozdělena mezi dva uživatele bytu podle procent klimatické náročnosti v měsíci lednu až dubnu, tj. v poměru 19 + 16 + 14 + 9 = 58 % pro spotřebitele A (4195 Kč) a 42 % pro spotřebitele B (3038 Kč). Skutečná klimatická náročnost, kterou lze získat z počtu denostupňů podle meteorologických pozorování v daném místě, není k dispozici, a proto se postupuje podle přílohy č. 3 vyhlášky.

V souladu s pravidlem podle § 5 odstavci 5 písmeno b) vyhlášky dílčí úhrada, vyjádřená základní složkou nákladů na teplo k vytápění, N_z = 2893,50 Kč, předepsaná za spotřebu tepla v bytě, má být rozdělena mezi dva uživatele bytu v poměru počtu dní vytápění bytu do 1. 5. a po 1. 5. kalendářního roku. Podle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 194/2007 Sb. otopné období začíná 1. září a končí 31. května následujícího roku. V daném roce bylo otopné období v délce 274 dní. Datem změny užívacího práva k bytu příslušelo dvěma uživatelům bytu počtem 121 dní a 153 dní, a proto částka N_z má být rozdělena v tomto poměru – N_z^A = 1278 Kč a N_z^B = 1615 Kč.

Podle ustanovení v § 5 odstavci 5 písmeno c) vyhlášky č. 269/2015 Sb. ve vztahu k TV je nutno rozdělit náklady na teplo, obsažené v TV, a náklady na spotřebovanou (odebranou) vodu. Náklady na spotřební složku ohřevu vody N_s,ohřev = 3592,60 Kč se rozdělí podle počtu osob a počtu dní zúčtovacího období, tzv. člověkodní. Výchozím údajem je 121 × 1 + 245 × 2 = 611 "člověkodní". V poměru 121/611 se vypočte dílčí úhrada pro spotřebitele A – N_s,ohřev^A = 711,50 Kč. V poměru 490/611 se vypočte dílčí úhrada pro spotřebitele B – N_s,ohřev^B = 2881,10 Kč. Obdobně ve stejném poměru se rozdělí dílčí úhrada, předepsaná na byt za spotřebovanou vodu k ohřevu (jedna ze tří složek úhrady za TV), N_c,voda^bytu = 2327,10 Kč (55,8 × 41,70), na položky N_c,voda^A = 460,80 Kč a N_c,voda^B = 1866,30 Kč.

Ustanovení v § 5 odstavci 5 písmeno d/ uvádí, že základní složka nákladů na ohřev vody se rozděluje podle počtu dnů zúčtovacího období, v daném případě v poměru 121/366 pro spotřebitele A a 245/366 pro spotřebitele B: N_z,ohřev^byt = 1057,40 Kč – N_z,ohřev^A = 352,50 Kč a N_z,ohřev^B = 704,90 Kč.

Správně předepsané úhrady příjemcům služby A a B by měly být součtem výše uvedených dílčích úhrad tak, jak jsou uvedeny přehledně v tabulce.

Závěr. Pro výpočet úhrady za vytápění podle metody bez indikace úrovně vytápění je rozhodující počet dní vytápění před termínem změny konečného spotřebitele a po něm. Vypočtená úhrada za vytápění pro příslušný byt se rozdělí mezi konečné spotřebitele (uživatele bytu v průběhu zúčtovacího období) v poměru počtu dní z otopného období, který je příslušný danému období užívání bytu. Při jednosložkovém výpočtu úhrad za vytápění se tak postupuje zjednodušeným způsobem, k náročnosti na vytápění z hlediska rozdílné teploty klimatu v průběhu zúčtovacího období se nepřihlíží. Při obou možných způsobech rozúčtování nákladů na vytápění (s indikací či bez indikace úrovně vytápění) se nebere zřetel na termíny fakturace, popř. změny cen tepla v průběhu zúčtovacího období. Měsíční fakturace od dodavatele není v příčinné souvislosti se změnou nájemce bytu z hlediska ročního zúčtovacího období, ať již jde o jeden, nebo druhý způsob výpočtu úhrad za vytápění.

V roce 2017 v bytovém domě v Olomouci s 42 byty v bytovém spoluvlastnictví činily náklady na teplo k vytápění 521 373 Kč při spotřebě 872,0 GJ (při ceně 597 Kč/GJ). Tyto náklady byly rozvrženy v poměru 40 : 60 mezi základní a spotřební složku nákladů ve výši 208 550 Kč a 312 824 Kč. Celková podlahová plocha domu činila 2167 m², Rozdělovače topných nákladů typu Caloric5 registrovaly v domě celkový náměr 123 932 dílků. V třípokojovém bytě o započitatelné podlahové ploše 59,35 m² byl ke konci roku 2017 registrován ze čtyř indikátorů celkový přepočtený počet 2914 dílků. V průběhu zúčtovacího období (kalendářní rok) došlo ke změně vlastníka jednotky dne 15. Září. Původní příjemkyně služby vytápění M. K., která byt z důvodu dědictví během vlastnictví jednotky neužívala, odpovídaly tomu i uzavřené termostatické ventily na otopných tělesech. Majitelé jednotky M. K. a Fr. J. při fyzickém předávání bytu opomněli do předávacího dokladu zaznamenat stavy indikátorů tepla a dodatečně se dohodli, že se na celkových nákladech bytu podělí v poměru topných dnů před dnem předání bytu a po něm; vedení SVJ s tím souhlasilo.

Spor s vedením SVJ vyvolal nový majitel jednotky, kdy zpochybnil výpočet celkových nákladů na ÚT v bytě, a tím i následný rozvrh této částky mezi dva příjemce služeb v bytě během zúčtovacího období. Doklad s vyúčtováním služby vytápění zněl u M. K. na 6908, 62 Kč a u Fr. J. na 9129,79 Kč. Tímto postupem byl neoprávněně navýšen celkový celoroční náklad bytu o cca 3000 Kč oproti standardnímu výpočtu použitému u většiny ostatních 41 bytů domu. V procesu rozúčtování jsou v souboru bytů a "nebytů" indikovány nejprve ty případy, kdy některý byt byl odpojen od společného rozvodu tepla a také kdy nebyl umožněn odečet. Postupnými iteracemi jsou dále ze souboru zjišťování vyřazovány byty, které nevyhoví při posuzování spotřební složky intervalu přípustných hodnot. Bylo deklarováno, že ve třetí výpočtové iteraci byla mezi vyhovujícími byty rozdělena částka spotřební složky 249 209,58 Kč a počet 105 697 dílků a pro Fr. J. takto přidělena úhrada ve výši 9130 Kč (z toho spotřební složka 6871 Kč odpovídající 2914 zjištěným dílkům). Podíl M. K. na nákladech za ÚV byl oceněn již z výpočtu v první iteraci jako nevyhovující a uživatelce bytu byla přisouzena částka na úrovni spodní hranice úhrad odpovídající 80 % nákladů připadajících na úhrady nevyhovujícím bytům. Nepřípustným manévrem, pro který neměla rozúčtovací firma oprávnění, když posuzovala oba příjemce tepla při rozúčtování nákladů v domě za samostatné subjekty a přidělila jim části celkové plochy bytu. Rozúčtovatel jim přidělil fiktivní podlahové plochy 35,69 m² a 23,46 m². Pro toto členění není opora v právních předpisech a ani v odborném zdůvodnění. Poměrný způsob rozúčtování nákladů je založeno na rozvrhu nákladů mezi byty, nikoli mezi jejich účelově definovanými…